Vodní pila Penikov

Doba vzniku pily a mlýna v Penikově není přesně známa. Spolehlivě se uvádí až letopočet 1865, do kterého je datováno současné vnitřní vybavení pily.

Voda rybníka poháněla pilu a mlýn pravidelně až do doby po druhé světové války. 50. léta přinesla konec provozu obou objektů. Mlýn se zastavil úplně, pila byla využívána příležitostně až do začátku 70. let. Zásadní změnu vyvolala přestavba mlýna na rekreační objekt. Při úpravách zaniklo veškeré vnitřní i vnější vybavení mlýna včetně náhonu a kola a zrušením pochůzné lávky zaniklo i původní spojení mlýna s pilou. Oba objekty se dále vyvíjely samostatnými cestami. Mlýn zůstal rekreačním objektem dodnes, pila byla v r. 1963 prohlášena za nemovitou kulturní památku. To ji pravděpodobně pomohlo uchránit před likvidací, avšak podstatného zájmu a následné opravy se pila dočkala až v letech 2001 až 2005. Návrat pohybu a vůně řezaného dřeva pro ni znamená i návrat do života a snad i pocit mladých let.

Hlavním strojem je svislá rámová pila celodřevěné konstrukce. Výřezy se z cesty na hrázi rybníka nakulují vraty ve stěně budovy na vozík rámové pily. Na vozíku se výřez upevní a i s vozíkem prochází rámem pily. Jediný list pily odřízne jeden kus řeziva. Po dokončení řezu se vozík ručně nebo samočinně navrací do výchozí polohy. Kus řeziva se odebere, výřez uvolní, bočně posune o tloušťku následného kusu řeziva, znovu upne a v řezání lze pokračovat. Řezivo je ručně vynášeno vstupními vraty ven a připravováno na odvoz.

Vedle rámové pily je pilnice vybavena kotoučovou pilou pro omítání řeziva – odřezávání jeho oblinek. Řezivo, které je třeba omítat, se po dořezání pokládá na vozík na stole omítací pily. První řez, nastavený polohou prkna na vozíku, slouží pouze k odříznutí jedné obliny, poloha druhého řezu po obrácení prkna se volí podle rozměrů řeziva. Pro snadné nastavení šířky a rovnoběžnosti řezů jsou na obou koncích vozíku vyznačeny míry. Omítnutá prkna se jednotlivě vynáší z pilnice ručně. Vzhledem k malému výkonu (kolem 3 – 4 m3 výřezů za den) a zakázkovému charakteru práce není třeba větší zásoba výřezů ani jejich třídění a téměř odpadá i zásoba řeziva a jeho skladování.

Příprava nástrojů se provádí ručně. Vyklepáváním na kovadlině se u pilových listů i kotoučů upraví vnitřní pnutí, rozváděcími kleštěmi nastaví rozvod (vyklonění zubů střídavě na obě strany) a nakonec se jednotlivé zuby ostří pilníkem nebo brusným kamenem.

Prostor v krovu pily nad vazebními trámy se běžně využíval pro uskladnění a přirozené sušení malého množství řeziva. Pro snazší „expedici” sušeného řeziva je štít střechy opatřen vrátky.

Pohyb pilového rámu zajišťuje klikový mechanismus ve spodním podlaží budovy pily. Kliková hřídel je poháněna pastorkem, do jehož příček zapadá dvojřadé ozubení palečního kola hlavního pohonu. I poměrně malé otáčky vodního kola tak zabezpečují rámové pile asi 115 zd/min. Vedle pastorku je na klikové hřídeli uložen dřevěný setrvačník, který zrovnoměrňuje chod pily. Chvění pily omezuje vyvažovací závaží - kámen, zatesaný do setrvačníku a klíny upevněný v proti poloze kliky. Součástí setrvačníku je i řemenice pohonu omítací pily.         

Pohon omítací pily je veden od řemenice na klikové hřídeli rámové pily koženým pásem na transmisi, od níž další pás pohání vlastní pilu.

Zdrojem vody pro pohon pilnice je rybník, pod jehož hrází pila v Penikově stojí. Voda proudí vstupní částí náhonu a plní nátokovou skříň. Průtok přes kolo se ovládá pomocí táhla a ramene z pilnice.

Náhon vede vodu na vodní kolo hlavního pohonu. Zpětný chod vozíku pohání pomocné vodní kolo na konci náhonu Voda je na něj ale vedena až po dokončení řezu samočinně se přepínající klapkou. Současně se tím vypíná chod pily.

Zachovalý stav budovy i vybavení pily umožnil bez citelných změn obnovit stav, který odpovídá pravděpodobné přestavbě pilnice krátce před první světovou válkou. Bylo možné odečíst i většinu konstrukčních detailů. Pilnice se tak vrátila nejen do svého historického vzhledu, ale i provozuschopného stavu. Počet vyměňovaných dílů nebo částí přitom nebyl tak velký, aby v zájmu popularity přeměnil památku na repliku.

Ing. Karel Janák CSc.

 

 návrat